21.1.2008 Co to je ?
Subaru prodává jen 600 000 aut ročně; polovinu z toho v Japonsku, většinu zbytku v zemích, kde byste poptávku po malém dieselu mohli měřit mikrometrem. Přesto Subaru na základě poptávky evropských prodejců vlastními silami vyvinulo první ležatý dieselový motor na světě.

Posedlost ? Ani zdaleka, odpovídá Subaru: naše benzínové motory jsou ležaté, aby byly lehké, kompaktní, lépe vyvážené a lépe se kombinovaly s pohonem 4x4. Takže diesel musí být právě takový.

Jaký je ?
Vývoj stál určitě za to. S ležatými válci a poměrem vrtání – zdvih 1:1 je nový diesel každým coulem tak kompaktní jako benzínový dvoulitr, s nímž sdílí nejen servisní intervaly, ale překvapivě i hmotnost. Je také silnější. Jak je to možné ? „Diesel i-TDCi od Hondy, který stanovil nová měřítka, vyvinuli specialisté na benzín,“ říká Toshio Masuda, šéf vývoje Legacy. „A náš taky.“
Po nastartování je to ještě zajímavější: tohle bude nejklidnější rodinné auto s naftovým čtyřválcem široko daleko. Narozdíl od většiny čtyřválců nemá vyvažovací hřídele, což snižuje vnitřní tření a zlepšuje odezvu na plyn. Ve městě si těžko všimnete, že sedíte v dieselu, nepřekvapí vás ani hluk ani neochota k vytáčení. Ve vyšších rychlostech je to ještě lepší. S výkonem 148 koní patří Legacy k nejrychlejším ve své třídě a přísun výkonu je plynulý. Impreza i Forester dostanou k dieselu šestistupňovou převodovku, Legacy by ji mít mohlo, ale nutně ji nepotřebuje. Solidně táhnout začíná těsně pod 2000 otáček (maximum točivého momentu od 1800 ot/ min) a vytáčí se lehce a tiše přes vrchol výkonu při 3600 až k ústupu síly ve 4500. To nejsou vysoká čísla – motor byl vyladěn s cílem vyrovnat se špičce ve spotřebě a emisích, nikoli ve výkonu, a nechává tak prostor pro pozdější „vytažení knotu“, které jistě přijde.
To ostatní je v Legacy kombi jako dřív: průměrný prostor, nadprůměrný interiér. Jedinou změnou je elektrické servo, cit ve volantu to však moc neoslabilo a Legacy je nadále velmi příjemné řídit. Všechny mechanické skupiny leží mezi nápravami, na velké kombi je proto Legacy mimořádně agilní. Má silnou přilnavost, mimořádnou trakci, dobře brzdí a v zatáčce se dokonce nechá lehce řídit plynem. Stejně dobrý je jízdní komfort, což platí i pro verzi Outback s vyšší světlou výškou.

Mám si ho koupit ?
Naše odpověď bývala obezřetná – Subaru Legacy nebylo pro každého, nabídka motorů byla omezená. Ale to je od teď jinak: Subaru si zaslouží prodat těchto aut tolik, kolik vyrobí.

Matt Prior

http://www.autocarmagazine.co.uk/CarReviews/FirstDrives/Subaru-Legacy-2.0TD-R/230393/

Musím se přiznat, že když mi pan Tesař zavolal, jestli si chci vyzkoušet Tribecu , na chvilku jsem zaváhala. Vůbec jsem netušila , co je to vlastně za auto. Jeden telefon bráchovi – a už jsem byla v obraze: „No to je úplně fantastický, všichni subaristi na to čekaj, s Pavlem Vítkem jsme o tom furt žvanili, vůbec nevím, že už je v prodeji….“ Brácha pořád mlel, až jsem mu řekla, ať se taky přijede svézt.

Manžel

Ondra toho moc nenamluví, ale tentokrát hned zajásal a chtěl jet na projížďku. Je to milovník takových těch aut s velkým motorem, v garáži mu jeden pětilitrový dvanáctiválec stojí. „Výbava v kůži, automat a šestiválec…to je něco pro mě!“ pravil Ondřej. Hned jsme vyrazili.

Bratr

Ani jsme se ještě nestačili vrátit z výletu na Konopiště, kde já oceňovala nádherně klidný a tichý podvozek a Ondra zase básnil o sedačkách a převodovce, a už mi volá brácha, kde jako jsme a jestli se může svézt. Jen co usedl za volant, hned mazal na blízké pole. Řvala jsem na něj, že to musím vrátit nepoškozené, ale to nemělo cenu. Jezdil tam, zpátky, nahoru, dolu, (ještě, že jsem měla u sebe foťák).

Hodnocení

Aduš: „Krásný, pohodlný a luxusně vyhlížející auto. Já oceňuju nejvíc velikost, myslím i na kočárek a tak. Mimochodem sedmimístná verze je úžasná, děti ( jedno moje a jedno Dalibora) nechtěli sedět nikde jinde.“

Onřej: „ Motor krásně táhne a sedačky jsou fakt hodně příjemný. Mě se moc líbila muzika. CD Changer úžasně hraje, jak Monkey Bussines, tak vážná hudba. Na jedničku!!“

Dalibor: „Na tohle auto se čekalo! Jedni jeho design zatracují, druzí opěvují. Tak to má být. Jde přesně v duchu nové Imprezy, na kterou jsme si už taky zvykli, a já za sebe musím říct, že jsme rád, že se čím dál víc objevuje v rally vedle Myšáků. Takže já design beru, motor a převodovka jsou nádherně vyladěné do pohodlí, tak jak si to u tohoto typu auta představuju. Tyhle vozy přece dávno patří spíše na silnici než do terénu. Ale ani tam se Tribeca neztratí. Řádil jsem s ní po poli, na které jsem se musel dostat přes pořádnej rigol. Tribeca to schroupla jako malinu. Moc se mi líbil sportovní volant se skvělým ovládáním audia, které už znám z Forestra. Přátelé, pořád je to Subaru! Sportovního ducha a dynamiku z kabiny jen tak nevyženete. Navíc sedmimístná verze se mi líbí moc. Kufr je variabilní a děti budou mít vzadu krásnou zašívárnu. Nevím, jak nabídka motorů, slyšel jsem o nějakém vývoji dieselu.....v Subaru? Ale proč ne? Určitě to bude sportovní verze dieselu. Takže já říkám – paráda…. Určitě se s Tribecou svezte …! A navíc budete zcela jednoznačně centrem pozornosti. Těch aut tu zatím moc nejezdí.“

Tak jsem tady, v mém domovském autosalonu
LL-Carpenter u pana Tesaře. Tentokrát tu však nejsem na garančce se svým Forestrem, ale přijel jsem si vypůjčit jiného Lesníka, a to 2,5l turbo v automatu. A už si to štráduju po jižní spojce, šolíchám plyn a i tak jedu 120, což mi ale prozradila až policejní hlídka, která mě zastavila. A jak to s nimi dopadlo: 10 minut přemlouvání a domlouvání o pokutě (jen 500) a pak 20 minut rozhovor o tom krasavci ve kterém mě načapali, svezení každého z nich a pak odjezd směr K.Vary. Je tedy jasné, že Subaru poutá a zajímá.
A teď něco o mé impresi z testovaného auta. Už z kraje jízdy bylo patrné, jak tichounké auto to je. Akcelerace neskutečná (při předjíždění kamionů na příšerné karlovarské silnici jsem velmi ocenil) a v mokrých zatáčkách Krušných hor jsem opravdu kvitoval adhezi robustních sedmnáctek a taky to, jak vůz seděl díky bezkonkurenčnímu nízkotěžišťovému uložení dnes již legendárního motoru boxer. Ale upřímně: rád řídím, a tak automat ocením jen ve městě, jinak zrychlení je na tolik slušné, že manželkám ho lze doporučit jen těžko ( a nebo právě proto ). Ale stejně jsem tam cítil po prudkém přidání plynu lehkou prodlevu, což by lenochům vadit nemělo ( mně jo ), ovšem to nic nemění na faktu, že jsem si ten absolutní komfort fakt užíval…. Jenže .............

....................ten luxusní zážitek měl teprve přijít.
Automat jsem vrátil a u dobrosrdečného pana Tesaře jsem nafasoval téměř identickou káru v MANUÁLU.
A tak jsme s kolegou Wehrenbergem vyrazili na soustředění muzikálových herců do obce Hliné na Moravě. Hned po příjezdu jsme s kolegou oslovili místního starostu a optali se, jestli bychom mohli náš Forester 2.5litr turbo otestovat na jeho 5 hektarové, mokré, čerstvě posečené louce.
Nevěda , že ho čeká kvalitní letní orba, řekl „ Jasně kucí ".
To, co se strhlo pak, připomínalo Solberga v dětství. Smyky, drifty, jízda stovkou po polní cestě, noční neúspěšný hon na zajíce a hlavně šou pro přítomné novináře bulvárního tisku. Všechny jsme povozili, všichni pištěli, všichni říkali, jak neuvěřitelný to byl zážitek, a všichni o tom taky napsali, jak už jste mohli číst a vidět na fotkách v novinách. Největší šou bylo focení průjezdu louží, o které požádal fotograf Jirka Hermann, a tak jsem se rozjel. Vzzz...hrm...grrr..hrk...aa... drrrr..vzzzzzzzzzzz.... a už jsem tam byl až po prahy. Nešlo to ani tam ani zpět, po vystoupení z vozu jsem se opět stal lacinou kořistí fotografů, jelikož jsem zapadl i já až po stehna do smrdutého bahna (to jste koneckonců v tisku možná taky viděli). Zkrátím to, musel přijet starosta s traktorem a vytáhnout nás. Já pak jel s tím zahnojeným vozem do Prahy k pumpě, a tam s wapkou prožil zbytek neděle.
A co 2,5l turbo v manuálu? Inferno! Jestli jsem u automatu mluvil o jakési prodlevě u plynu, tak tady to rozhodně neplatí. Okamžitá reakce a síla jednotky posílená turbem je božskou předností tohoto klenotu mezi vozy Subaru. To, co bylo zmíněno u automatu, platí i zde, jen si odmyslete negativa a je tu manuál. Auto pro chlapy se sportovní a dobrodružnou duší , do něhož se vejde i mamča, když je potřeba. Ale tý už můžete koupit Tribecu… (je nádherná)

Aleš Háma

PS: Omlouvám se, pane Tesaři, za to bahno, které zůstalo všude na voze i po sedmém mytí…, ale dělal jsem, co jsem mohl…. Díky za důvěru i trpělivost.



http://spolecnost.blesk.cz/Clanek57951.htm

Asi před rokem jsem se zde s vámi podělil o své zážitky za volantem vozů značky SUBARU.
Tehdy jsem plánoval udělat si radost a pořídit si OUTBACK s třílitrem, zvlášt po těch skvělých zkušenostech, kterých se mi při testovacích jízdách dostalo.
Nakonec vše dopadlo trochu jinak.
Přišla cenově zajímavá nabídka :limitovaná série OUTBACKu, sice jen s dvou a půl litrem, ale v automatu (jak jsem chtěl), navíc s bočními airbagy až dozadu, vyhřívanými sedadly a předním sklem a s velkým šíbrem. Kůži jsem stejně nechtěl a navigaci mám v mobilu. Dostavil se rozum, střízlivá úvaha a už skoro rok v něm jezdím.
Mám najeto bezproblémových cca 30.000km, většinou absolvovaných během poslední docela tuhé a náročné zimy, často v podmínkách téměř nesjízdných, a jak je pro mě přes všechna moje předsevzetí příznačné, v ostřejším tempu (to není sebechvála, spíš sebekritika). A musím fakt potvrdit, že pro běžný, ale i svižnějží jízdní styl je motor 2.5 absolutně dostačující. Všechny ty dokonalé jízdní vlastnosti, které jsem tak opěvoval při jízdě s třílitrem, zůstávají samozřejmě nezměněny. Zimní kalamity, náledí, extrémy při neprotažených zavátých silnicích či přívalových deštích v létě, to vše s přehledem OUTBACK zvládá i bez systému VDC. Dokonce mám pocit, že bez něj jízdu prožíváte autentičtěji, víc na vlastní kůži. Jasně, kroutící moment není omračující, ale tenhle motor táhne díky výkonu 165 koní a velmi dobře podřazujícímu automatu slušně odspodu a koneckonců, kdo za volantem přemýšlí, a není tudíž bezhlavý jezdec, naučí se v případě krizovek používat tiptronic a je po problémech. Přiznám se, že zpočátku jsem jej občas využíval, dnes už umím s automatem aktivně zacházet jen přes pedál plynu i při ostřejší jízdě. Stačí jen přepnout do sportovního režimu, mít citlivé ucho i pravou nohu a dvouapůl litr poslouchá na slovo.
Jsem z toho auta úplně nadšenej, těším se na každou jízdu a kromě dokonalého a vybraného chování si mě OUTBACK 2.5 získal ještě jednou předností, v poslední době však s plíživě rostoucími cenami benzínu velmi důležitou. A tou je spotřeba.
Nejsem opravdu typ řidiče-šetřílka, a přesto jezdím i při svém sportovnějším stylu mezi 9-10litry . S automatem. Nejméně jsem dle údajů palubního počítače jel se spotřebou 7.8l/100km a nejvíc za 11.4litru. To když jsem ale vzhledem k náhlému nachlazení svého kamaráda a kolegy Dalibora Gondíka musel za něj odehrát představení, alternujeme se totiž spolu v roli šíleného konferenciéra v hudební komedii Ginger a Fred. Dalibor byl totálně bez hlasu a já ještě hodinu před začátkem pražského představení zpíval kousek od Karlových Varů svůj dlouho dopředu dohodnutý koncert, který už nešel zrušit ani přeložit. Celou cestu do Prahy jsem v podstatě stál na plynu, jel v levém pruhu a rychlostí, která se pohybovala od 160km/h jen směrem výš, naštěstí byla sobota odpoledne čili žádný provoz. Představení v divadle jsem stihnul a průměrná spotřeba při tom fakt brutálním stylu jízdy nešla přes 11.4l/100km!!! Kdyby mě ten den změřila policie radarem a sečetla mi všechny přestupky, přišel bych s nadcházejícím bodovým systémem o papíry během 5 minut. Byla to ale opravdu výjimečná situace a můj OUTBACK ji skvěle zvládnul i s tímhle motorem. Samozřejmě, že tak normálně nejezdím (blázen jsem jen trochu a hazardér ani náhodou), a myslím si, že s příchodem bodového systému, který podle mě je sice potřebný, ale ne zrovna dobře nastavený, budeme muset vžichni trochu ubrat a svoje sportovní choutky potlačit.
Jen jsem chtěl říct, že ani já, ani moje peněženka nelitujeme, že jsme nežli do toho třílitru.
Podle mě je OUTBACK 2.5 rozumnou volbou, při které je skvěle vyvážená užitná hodnota a cena auta, výkon a spotřeba, je to zkrátka ideální kompromis, při kterém nepřijdete o nic z toho, proč máme auta od SUBARU tak rádi!


Zdraví vás nadšený subarista, herec a zpěvák, Pavel Vítek.

http://ct1streaming.visual.cz/new/asx/high/Automoto-250306.5.asx

Další člen rodiny Subaru, který jsem měl díky vstřícnosti firmy LL CARPENTER vyzkoušet ve všech jízdních rešimech za ujetí více neš tisíc kilometrů, je rodinný vůz Legacy. Jedná se o prostorné kombi s osvědčeným pohonem všech čtyř kol, který je ostatně použit u všech modelů značky Subaru. Nové Legacy se kromě výborného podvozku a zajímavých modifikací pohoných jednotek můše pochlubit jiš zcela evropským designem karoserie. Zajímavé řešení přední masky dodává agresivní vzhled. Velmi elegantně a při tom sportovně laděná působí boční silueta vozu. Profil pak doplňují 17-ti palcová pětipaprsková kola. Pokud přidáte mimořádně povedenou ergonomii interiéru, výborně do ruky padnoucí volant a všechny ovládací prvky včetně automatické klimatizace, CD měniče, výborně přístupný a objemný zavazadlový prostor, pod kapotu usadíte motor s výkonem 165 koní a porovnáte poměr užitné hodnoty k pořizovací ceně vozu, nezbývá než se stavit u nejbližšího prodejce Subaru a takový vůz zakoupit. Dostanete něco navíc proti srovnatelným vozům této kategorie a to dynamiku spojenou s elegancí, styl a potěšení z jízdy za každého počasí jak na silnicích tak i na nezpevněném povrchu.

Adrian Stojkov

Nejsem ani odborník v automobilovém průmyslu ani motoristický novinář, jen mám to štěstí, že jeden z mých koníčků se stal i náplní mé práce.
Téměř sedm let natáčím mimo jiné též motoristické pořady. Za tu dobu jsem se setkal s mnoha experty v oblasti automobilismu a s řadou novinářů publikujících v různých motoristických časopisech. Mohl jsem vyslechnout mnoho názorů na stovky modelů současné domácí i zahraniční automobilové produkce. Co je však pro mne nejdůležitější je osobní zkušenost, kdy jsem měl možnost vyzkoužet vlastnoručně opravdu velké množství aut vžech značek, dodávaných na náš trh od modelů základní řady až po vlajkové lodi v nejlepší výbavě, snad jen mimo supersportovních a superluxusních automobilů, jejichž cena převyšuje 10-ti letý rozpočet 5-ti členné rodiny. Po celou dobu jsem zároveň hledal vůz, který mne osloví po všech stránkách. A našel!
Je jím SUBARU Impreza WRX. Proč WRX a ne STI? STI je skvělý sportovně laděný vůz, ale ne příliš vhodný pro denní provoz - například dojíždění do práce a podobně. Velká dynamičnost STI a adrenalinové svezení jsou vykoupeny vyšší spotřebou pohonných hmot i třeba pneumatik.
Právě vzhledem k výše uvedeným potřebám jsem volil variantu výkonově o stupeň nižší a to WRX, kterou jsem mírnou úpravou u LL-CARPENTER přizpůsobil svým požadavkům denního provozu a zároveň i podobnému množství adrenalinu. Z původních 225 koní je dnes 251 (naměřeno na motorové brzdě AUTO Jarov), čímž se WRX přibližuje výkonu STI roku 2005. Pro mne dost podstatná je skutečnost stále stejná spotřeba nezanedbatelná pro již zmíněný požadavek na denní provoz minimálně 200 km i dostatečný výkon pro případné sportovní svezení. Závěrem mohu konstatovat, že je dobře pokud se dostalo SUBARU Impreza do podvědomí potenciálních zákazníků i díky úspěchům ve světovém žampionátu rally,kde mnohokrát dosáhlo na titul nejvyšší. Asi jen těžko bychom dnes hledali motoristického fandu, který by nevěděl jak Impreza vypadá, ale teprve po osobním setkání člověk pochopí co je ten vůz vlastně zač.
S - síla
U - ultimativnost
B - bezpečnost
A - adrenalin
R - rychlost
U - umění
To vše znamená SUBARU. Silný vůz s ultimativním charakterem, vyžadující v každém okamžiku veškerou řidičovu pozornost. Impreza je zároveň i mimořádně bezpečný vůz a pokud nepřeženete své adrenalinové choutky a neudělíte vozu rychlost přesahující vaše aktuální schopnosti najdete jistý nový druh umění.

Adrian Stojkov

když jsem si půjčoval Outbacka byl jsem připraven na brutální výkon Imprezi nebo Forestera 2,5 XT, tak veliký výkon Outback nemá, ale hned po usednutí za volant jsem si uvědomil, že i tento zdánlivě rodinný kombík je srdcem né-li závoďák tedy alespoň spor´ták.
Velmi rychle najdete ideální posez za volantem, který padne do ruky jako ulitý, nastartujete a sežlápnete spojku a je to tady, jde trochu ztuha, ale to je dobře, vždyt´ je to čtyřkolka, jemně pustit a atmosférický dvouapůllitr vás zatlačí do sedadla.
Musel jsem se hned projet jak po Praze tak i pěkně ven, na Plzeň a ještě kolem Karlštejna. Jak přibývají kilometry cítím se v "Sůbu" čím dál tím líp. Po dálnici si přede jak kocour, který ale umí vystrčit drápek i na větší a dražší auta a přitom se člověk cítí v naprostém bezpečí, prostě jako doma. Všechny ovládací prvky po ruce, výborné CD s rádiem, klimatizace, vyhřívaná sedadla, víc jak polovina střechy otvírací. Auto pro rodinu na dlouhé cesty ideální. Ale...ale, když manželku i děti vyložíte a zajedete si s Outbackem na okresky a popustíte uzdu jeho vynikajícím vlastnostem, je to paráda.
Jde za plynem jako ohař za zvěří, do zatáček se zakusuje jako nůž do másla a i když je mírně nedotáčivý, stačí jen ubrat a zase přiložit a čtyřkolka zařídí potřebné. Nesmíte koukat na spotřebu, ale ani s mou nevybíravou jízdou to nebylo fatální - asi 14,5 l / 100km. Ovšem při dodržování silničních pravidel klesne spotřeba i na 9 litrů a to je na tak výkonné auto vynikající. Ještě vyzkoušet redukci, kterou Outback má, a pak na opuštěném fotbalovém škvárovém hřišti vyzkoušet pohon čtyř kol ve smyku, to znamená pěkně zatáhnout ruční brzdu a hodit zadkem, pak tomu dát za uši a hrabat. I s tímhle si Sůbo poradilo, ne sice jako třeba Forester, ale lehce a elegantně, jak se přece na rodinný kombík sluší.
Pak rychle zajet do myčky, hlavně umýt kola a i spodek vozu, aby manželka nepozn.......co to povídám, aby v prodejně Subaru nevěděli. Tak takhle jsem si na Outbacka zvykl během několika dní a věřím, že to samé vám poví každý majitel Sůba.

Otakar Brousek ml.

"Jste ignoranti, nechte toho !" řval jsem na Gondíka s Brouskem, když v Sosnové na okruhu jezdili s mým zánovním Subaru Forester. Jakmile jsem zjistil, že to je to, co se jim líbí, rozhodl jsem se, že svůj dvoulitr na okruhu s cípem šotoliny taky zkusím. Za prvé, gumy už byly stejně chlupatý a za druhý, ty dva už to stejně nebavilo. Začalo to nevině a pak to byl cajmrsk. Boxer svištěl parádně, víc než za tři jsem nedával a držel volant za všech okolností a nepovoloval. Teprve tady jsem pochopil jaký význam má permanentní pohon všech kol a hlavně nízké těžiště motoru. A ještě jedna zkušenost, před třemi dny napadl první sníh a řeknu vám, na letňákách z Jáchymova na Boží dar po sněhu bez jediného zaváhání.
Jednoduše: "Jsou auta a pak je Subaru". Ať si kdo chce co chce říká, nenajdete jinde lepší auto v poměru jízdní vlastnosti a spotřeba. A když se říká, že i mistr tesař se někdy utne, tak mistr Tesař s velkým T je vyjímka, která potvrzuje pravidlo.

Aleš Háma

Dobrý den všem příznivcům značky Subaru. Ráda bych Vás touto cestou informovala o zážitcích s vozem této skvělé značky, který jsem měla mošnost nejen vyzkoušet, ale nakonec i získat.
Musím říci, že i přes svá dlouhá léta, jenž jsem strávila za volantem, zážitek z tohoto auta byl a stále je pro mne naprosto ojedinělý a výjimečný.
Ptáte se o čem v takových superlativech stále básním ?
O naprosto dokonalém voze Impreza 2,0 WRX.
Už při nastartování uslyšíte zvuk tohoto úžasného motoru, který mi zní jako překrásná symfonie. Spojení přirozené elegance s dravostí, kterou zajišt´uje 225 koní pod kapotou, mě již při první jízdě, kterou jsem v tomto malém zázraku absolvovala, doslova nadchlo. Výkon motoru je tedy skutečně znát a umocňuje tak skvělý zážitek z jízdy. Na první pohled se mi zdála Impreza opticky menší a tudíž jsem se obávala, zda bude uvnitř dostatečně prostorná. Totéž bychom mohli říci o zavazadlovém prostoru. Mé obavy však byly zbytečné. Zavazadlový prostor má objem pro mě plně dostačující a musím říci, že Impreza mi poskytuje naprostou pohodlnost a prostornost odpovídající tomuto sportovnímu a přitom elegantnímu vozu. Jednou z nejdůležitějších vlastností každého auta, by měla být jednoznačně bezpečnost. A tu mi Impreza poskytuje naprosto maximální a zároveň mi dodává i větší odvahu na silnici. Pocit klidu mi dále dodává výjimečný podvozek a pohon všech kol.
Při jízdě s Imprezou nemusíte mít strach předjet příležitostného řidiče s kloboukem na hlavě, který jede s vajíčky za zadním oknem před Vámi a kazí Vám tak svou pomalou antirallye jízdou požitek z řízení. Zrychlení Imprezy mi velmi snadno umožní zbavit se takovéto dopravní překážky, o čemž jsem se již několikrát na vlastní kůži přesvědčila. Solidní je i spotřeba, čekala jsem, že budu s tímto dravcem jezdit od pumpy k pumpě, ale není tomu tak. Po městě nám spotřebu kolem 12 litrů a mimo město dokonce krásných 7,5 litrů, pokud ovšem při svém Schumacher-stylu jízdy neoživým turbo a neprobudím malé Japonce, kteří začnou rychle běhat s kyblíky benzínu. Vzhledem k tomu, že mi výkon auta umožňuje si takhle užívat, občas to využiji, a to je pak jízda od pumpy k pumpě. To se ale nedá nic dělat, každá sranda něco stojí !
Subaru Impreza je pro mě zkrátka miláček do kterého pokaždé když usedám, tak se těším co s ním nového a hezkého prožiji.

Vaše Marcela Holanová.

Ahoj, zdravím opět všechny příznivce značky Subaru. Po nedávné velice příjemné zkušenosti s Foresterem 2.5 turbo jsem díky přízni pana Tesaře a společnosti LL-CARPENTER dostal možnost vyzkoušet si na několik dnů další model z jejich nabídky. Tentokrát šlo o vlajkovou loď výrobního programu Subaru v Evropě, OUTBACK 3.0R. A musím hned v úvodu říct, že se opět jednalo o příjemný zážitek, dokonce jeden z nejpříjemnějších, jaký jsem kdy za volantem prožil. Ptáte se proč ty superlativy?

JE TO JEDNODUCHÉ, TEN VŮZ JE TOTIŽ ABSOLUTNĚ BEZCHYBNÝ!
Na silnici jeho elegantní a osobitý design rozhodně nepřehlédnete, dělalo mi moc dobře, když jsem ve zpětném zrcátku viděl, jak se za ním všichni otáčí. Ale to není ten důvod mého tvrzení o bezchybnosti. Není jim ani dokonalá výbava bez jakýchkoliv skulin. Vše, od kůže, šíbru, CD měniče, navigace s efektním dotykovým displejem přes všechny airbagy, multifunkční volant a hlavně na sněhu a náledí vynikající systém jízdní stability VDC, to všechno dostanete ve standardu.
Důvodem mého nadšení jsou pocity za volantem. Po nastartování motoru v kabině zůstává ticho. Až s přibývajícími otáčkami se odkudsi začne ozývat temné, tlumené vrnění. Na zvuk motoru jsem vysazený, mám ze své profese ucho vycvičené na libé tóny a tohle je fakt nádherný sameťák. Během „testu“ jsem dokonce přestal v autě poslouchat cédéčka, bavilo mně poslouchat motor. I při vytočení do maxima, což ale není vůbec nutné, protože v celém spektru otáček vám motor dává pocítit obrovskou sílu a zátah. To samé platí o 5stupňovém automatu, ten řadí tak pohotově, že jsem možnosti manuálního režimu po chvíli přestal používat. Dynamika tohohle Outbacku je nadprůměrná, naplno ji využijete jen když budete chtít na semaforech nebo při předjíždění poškádlit majitele sportovních aut a to se vám taky k jejich překvapení kdykoliv povede.
Jen o tom však tohle auto není. Je o dokonalém a vysoce komfortním cestování, především o bezpečnosti na jakémkoliv povrchu silnice či lesní cesty, o sportovním duchu, eleganci a pro někoho třeba i o takové věci jako je image. Pro mě je SUBARU OUTBACK 3.0R dokonalé spojení: univerzální, silné a rychlé SUV kombi s obrovským zavazadlovým prostorem, se sportovním espritem, se kterým se spolehlivě a bezpečně přemístíte z bodu A do bodu B po cestách i necestách a bude vás to vždy bavit.
Je to po všech stránkách příjemný společník.
Na závěr bych rád tuhle moji ódu na dokonalost OUTBACKU potvrdil osobní zkušeností. Ten vůz jsem měl k dispozici právě v podmínkách, která každou čtyřkolku prověří, při poslední, ale velmi vydatné letošní nadílce sněhu. Vzhledem k faktu pro mě nepochopitelně fungujícímu stabilizačnímu systému VDC jsem si na pluhem neprotažených okreskách k nám domů na Karlštejn začal troufat víc než bylo zdrávo. Protože i přes sněhové jazyky, závěje, či uježděnou vrstvu zledovatělého sněhu byly jízdní vlastnosti Outbacku pořád absolutně čitelné a naprosto neutrální, nabyl jsem dojmu, že si můžu dovolit všechno. To že machruju příliš, jsem si uvědomil až na náledí v dlouhém prudkém klesání, které dole končilo ostrou pravotočivou zatáčkou, kde už přede mnou sklouzla do příkopu dvě auta, což jsem zaregistroval, až když jsem plachtil kopcem dolů, čili pozdě. Dráha mého vozu jednoznačně směřovala rovnou do nich. Hlavou se mi jen mihlo, že to bude pěkně trapný, takhle blbě zrušit tak krásný auto, že se to prostě nesmí stát. Jediná možnost byla zkusit to za vydatné asistence ABS a VDC ubrzdit, což se mi nějakým zázrakem po mnoha metrech podařilo. Když jsem si vydechl, že mám vyhráno, dal se vůz po náledí v tom prudkém kopci sám od sebe zase do pohybu, začal zkrátka klouzat i přes to, že jsem stál na brzdě. Navíc se začal otáčet kolem své osy, zádí mírně šikmo dolů s kopce a rovnou směrem do těch havarovaných aut. Znáte tyhle situace, mozek vám jede na třista procent a já si vzpomněl na trik se smykem přes ruční brzdu, tak jsem ji rychle zatáhl, tím se auto dotočilo z diagonály do přímého protisměru, já jsem sešlápnul plyn a risknul poslední šanci jak zabránit srážce. Dodnes to nechápu ani já a už vůbec ne ti lidé z těch „odstavených“ aut, OUTBACK se i přes náledí, po kterém byste po vlastních nohou nepřešli, začal pomalu a díky elektronice bez náznaku prokluzu kol rozjíždět kopcem vzhůru.
Když jsem úspěšně vyjel nahoru, poděkoval jsem osudu, OUTBACKU, sobě dal pohlavek a rozhodl se, že si tohle auto prostě pořídím. A moc se na něj za pár týdnů těším.

Pavel Vítek

Když jsem se před nedávnem dočetl o „přiostřené“ verzi subaru FORESTER 2.5 XT, řekl jsem si, že to může být velmi zábavný automobil. Moc rád jsem tedy využil nabídky majitele firmy LL-CARPENTER si jej na pár dnů půjčit a pořádně vyzkoušet.
Kombinace spíše nenápadného kombi, SUV, nejvychytanějšího pohonu 4x4 a silného motoru s výkonem 210 koní (kroutící moment je slušných 320N.m), to zní jako příslib vzrušujících adrenalinových zážitků.
A dočkáte se.
A věřte, že vím, o čem mluvím, na vozech subaru (IMPREZA a OUTBACK) jsem najezdil kolem 230tisíc kilometrů, často na sněhu, náledí, v hustém dešti a vždy v časovém limitu, protože začátek koncertu či představení musím vždycky stihnout včas a jaksi nepatřím k těm, kteří si dávají velké rezervy, čímž se rozhodně nechlubím. Ale máte-li rádi život v pohybu a také se za volantem neradi nudíte, jste u tohohle subaru na správné adrese.
Po usednutí za volant zjistíte, že vše je přesně tam, kde má být, interiér je nesmírně přehledný, vše se ovládá naprosto intuitivně, včetně tempomatu a tlačítek audiosystému s CD na volantu. Vyhřívaná sedadla v kůži mají výborné tvarování. Navíc sedíte mírně nahoře, což mně osobně dodává pocit bezpečí, a také líp vidíte, co se děje několik aut před vámi. A nebo taky na oblohu přes panoramatické střešní okno a co mě úplně dostalo, centrálně umístěná obrazovka navigace, která snad zkraje příštího roku bude fungovat i u nás.
Prostě se do FORESTERA usadíte a máte pocit, že tohle auto je váš kamarád.
V autech trávím hodně času, mám najeto cca milion kilometrů v nejrůznějších značkách a dejte na mě, že tenhle pocit je velmi důležitý a příjemný zejména na dlouhých cestách. Po nastartování a sešlápnutí plynu mi bylo okamžitě jasné, o co jde. Jde nejen, pochopitelně - o dosažení stovky za 6.3 sekund a maximálku kolem 230km/h, to vám stav a limity našich přeplněných „dálnic“ či silnic stejně umožní jen zřídka, jde o RADOST. Radost z toho, jak vás tohle auto bezchybně poslouchá, jak samozřejmě vás v běžném provozu vytáhne z takřka jakékoli krizové situace, jak dokonale drží stopu v zatáčkách i na velmi kluzkém povrchu a v případě potřeby nekompromisně zrychluje i brzdí.
Mám rád svižnější, ale bezpečnou jízdu, na tu je podvozek FORESTERA dokonale připraven a naladěn. Stejně tak i na výlety mimo silnice, ale sami víte,že nejčastěji potřebujete zdolat maximálně zablácený či zasněžený příjezd k chatě, louku apod. To zvládne FORESTER díky čtyřkolce a slušným nájezdovým úhlům spolehlivě. Jezdím podle potřeby: když mám dost času, loudám se a kochám krajinou, když vezu své dva psy, kteří mají dohromady skoro 200kg, jezdím velmi mírně a oni se kochají se mnou. Když nestíhám, což se stává, potřebuju autu „šlápnout na krk“, čili jedu fakt velmi ostře (to jsem ale nejraděj v autě sám). Nebo když u nás na karlštejnsku, kde bydlím, zapomenou na několik dnů protáhnout či posypat silnice během sněhové kalamity, musím dorazit do divadla,na tv natáčení apod.vždy včas. Během uježděného náledí je to někdy bezpečnější po polních či lesních cestách, kam většina ostatních aut prostě nemůže. Tohle všechno pro mě FORESTER splňuje.
Je to zkrátka výjimečné a dokonalé spojení sporťáku u velmi zdatného a praktického SUV.
Snad jen dvě malé připomínky, abych pořád jenom nechválil, což je v tomto případě těžké: typický jadrný zvuk boxeru je sice fakt krásný, ale já v autě rád poslouchám muziku, což by ve vyšších rychlostech chtělo lepší utlumení motoru. Kdo ovšem preferuje jeho uchu lahodící zvuk, nebude se mnou souhlasit. A to, že se občas osprchujete ostřikovači předních stěračů, protože při vystupování z auta zavadíte kolenem o toto tlačítko, to chce jen speciální „grif“ jak z auta ven. Tyhle malinkaté pihy na kráse ale rád FORESTERU za nabízené skvělé jízdní vlastnosti rád odpustím. Jo, a nevěřte těm kecům o spotřebě, co píšou v nejrůznějších časopisech. Nejsem žádný šetřílek, s FORESTREM 2.5 XT jsem najezdil po Praze i vlastech českých docela svižným tempem přes dva tisíce kilometrů a vešel jsem se do 12 .5 L/100km. Nelžu. Včetně takových „radostí“, jako když jsem v noci, cestou z natáčení na dálnici z Poděbrad, chtěl na chvíli zkusit maximálku , a když jsem měl na tachometru 230km/h, předjel jsem policejní octavii. Naštěstí odplula v zrcátku někam dozadu. Pak jsem taky cestou ještě potkal nějakého šílence v golfu, který začal najíždět z nepochopitelných důvodů z pravého do levého pruhu v momentě, když jsem ho předjížděl - přišel mi podle nulové reakce na moje zablikání a troubení nejspíš opilý. No, moc nechybělo a narazil do mě v mých stošedesáti. FORESTER má SUPER brzdy! A žádný náznak smyku, přestože bylo na silnici dost vody.
Tak jsem si znovu ověřil, že reklamní slogan subaru o bezpečných jízdních vlastnostech nelže. Prostě to je všechno vychytaný. Kdo si tenhle skvělej vůz pořídí, bude se těšit i na jízdu do nejbližšího supermarketu.
Hodně šťastných kilometrů přeje nadšenec pro dobrý auta - PAVEL VÍTEK.

Máte nějaké otázky ? Strašlivý Totální Inferno !
Projet se tímto autem je asi sen každého milovníka dvoustopých vozidel. Vlastně mám pocit, že i milovníka jednostopých vozidel. Protože snad nejlépe WRXko popsal jeden můj kamarád „ Hele pozor…to je motorka na kolech!“
Usedám za volant, hledám polohu ve sportovní sedačce a mačkám pedál spojky. Už jen tyto tři body mě přesvědčují, že sedím v něčem co se rodinnému autu na víkendy podobá asi jako kůň, který právě vyhrál Velkou Pardubickou, tažnému valachovi pro práci v lese. Koneckonců pro práci v lese má Subaru jiný model v nabídce.
Tedy sedím a chvilku, chvilku přemýšlím o tom, jestli se aspoň trošku bojím. Podle pocitu vyhřívaných sedaček( které tu sice nejsou, ale já ten pocit mám) si říkám: jo asi se trošku bojím. Čeho? Proč? No trošku se bojím o auto, abych to nerozbil a pak se taky trošku bojíííííííííííííííííííííííím – jedna, dvě, tři, čtyři – a už nevím čeho se bojím. Jenom si připadám jako na horský dráze. Pozor světla a musím brzdit. Bremba se zakusují s býčí silou a já mám pocit, že někdo dozadu hodil kotvu. Jen teď nezlobit, teď ještě ne, jsem v dost silném provozu a ve městě!
Konečně jsem se prokousal zácpou a jsme na mém oblíbeném „vídrholci“ za Prahou 6 a kolem letiště a do Kladna a do Berouna a na Karlštejn a do Řevnic a do Radotína a do Příbrami a do Sedlčan a do Benešova a do Prahy a hotovo! Denní dávka opiátu STI je v krvi - můžu si jít lehnout.
Druhý den ráno a další dny jsou ve znamení poměrně pracovních dnů včetně zájezdů s kapelou a s mojí sestrou do různých koutů ČR. Brno, Františkovy Lázně, Hradec Králové a tak. Říkám to jen proto, že jsem měl možnost vyzkoušet snad všechny jízdní režimy. Svižná jízda po dálnici a zjištění, že do Brna vede vlastně panelka, Plzeň, Mariánky a Frantovy – krásné střídání zatáčkovitých terénů a dlouhých rovinek, prostě paráda. Všude se s Stíčkem dá krásně vychutnávat pocit ze svižné, až někdy pekelně rychlé jízdy.
Ještě zájezd do Budějovic s divadlem. Cestu tam si hezky užívám a dodržuji jízdní a rychlostní limity a jedu si do pohody. Na České Sibiři je mlha, jako mlíko a trošku to namrzá. Chachá! To budou smyky! Radši krotím vášeň a jedu dál vklidu. Po odehraném představení se mě pár kolegů z divadla ptá, co že to stojí na dvoře divadla. Když vidí, že do toho usedám, jedna kolegyně mě prosí, jestli bych ji nesvezl. Jasně, ale musíš mi říct až ti to bude nepříjemný. Nechci totiž, aby ses bála. Dobrá. Vyrážíme a máme sraz s ostatními kolegy v Táboře na pumpě.
Pomaličku opouštíme Budějovice a za Borkem tomu hned naložím. Totiž, to co se stane po překročení hranice 3000 ot/m se nápadně podobá vystřelení z praku nebo z děla. Jako dělové koule letíte a musíte rychle řadit. Šestka je tam dřív, než se nadějete a už to sviští. Kolik jedem? Ptá se kolegyně. Nevim! Přede mnou je otáčkoměr a ne tachometr, snažím se odpovědět, ale to co se děje přede mnou, je takovej rachot, že mám pocit, že se dívám na Playstation. Ne vážně.
Mé schopnosti nejsou na takové úrovni, že bych vám mohl popisovat závodnické zkušenosti s podobnými vozy, ale pár set kilometrů v konkurenčním EVO VIII a získání závodnické licence mě psychicky vyškolilo natolik, že jsem už k této „raketě“ přistupoval velmi obezřetně a pokorně. Jenom tak, si myslím, oddálíte případný karambol. Neustále totiž pokoušíte hranice fyzikálních zákonů, protože ty, za volantem Subaru Impreza WRX STI, jaksi přestávají platit.
Otáčení přes ručku, posílání auta bokem a smyky nejrůznějšího kalibru jsou pro toto autíčko hračkou. Jen doporučuji zajet ( jako jsem to udělal já) na nějaké blízké letiště a tam v klidu bez provozu a sloupů kolem cesty začít pokoušet mazlíčka STI. To byly pocity a nyní strohá realita. Připravte si trošku víc peněz na gumy (nad životností nepřemýšlejte) a na benzín. (i když můj soused jezdí stabilně s Stíčkem – za „jedenáct“) Cena tohoto vozu je pro mě snad tím největším překvapením. Když si uvědomím, jaké technologie kupuji, jaký výkon a jaké brzdy (na ty nemohu zapomenout) a navíc s tím autem po pár úpravách mohu nastoupit do nějakého závodu a zkoušet své schopnosti, tak přijde ta cena…no prostě jinde, než bych čekal. Neřešme ji z absolutních hledisek, ale z toho, co kupuji. Nevím nevím, nechci hanět konkurenci, to bych nikdy nedělal, ale mnoho modelů i nižších tříd se v určitých výbavách této částce velmi blíží, ale co se týče jízdních vlastností, podvozku, brzd a děsivého výkonu motoru nesnesou srovnání. Je to prostě „good deal“ !!
Zážitků a historek s tímto vozem, jsem za ty více než 2000 km měl daleko víc, ale nechci způsobit prodejcům tohoto vozu ještě více vrásek na čele, než mají a koneckonců, ještě bych se rád pro vás nějakým dalším modelem povozil a sdělil vám své pocity.
Mějte se hezky a přijďte se svézt!

Dalibor Gondík

Tak vám řeknu, že jsem přijal nabídku, která mimochodem na vás, máte-li zájem čeká také, vyzkoušet nový FORESTER 2,5 XT. V prodejně jsem přebíral, nijak zvlášť sportovně nevypadající, rodinné kombi na chatu. Prodejce se usmíval pod fousy a brebentil něco o 210 koních. Já se smál a usedl jsem do překvapivě luxusního, koženého interiéru. Sotva se na mě rozsvítila obrazovka navigace, šlapu na plyn a mažu do divadla, kde mám představení. Ovšem přichází první šok, kdy se světla semaforu blíží velmi, opravdu velmi rychle. Nestačím se ani v tom fakt nádherném interiéru zorientovat a už letím na Palmovku a začínám se tohodle „lesníka“ trošku bát. Volám prodejci a ptám se: CO TO JE ? On jen dusí smích do telefonu a uklidňuje mne, že auto je pojištěné a že ať mu dám „za uši“, že si to nechá líbit. Tak jo. Dojíždím po představení domů a směřuji to na můj „testovací okruh“ kolem Prahy do Třebonic, Řeporyjí a zpátky. Jsou tam fakt tři hustý zatáčky, do kterejch je ale vidět a navíc minimální provoz. Je sice mokro a hnusná zima, ale výkon motoru je tak brutální, že to prostě musím vyzkoušet. Ostrá pravá a nedotáčivý smyk, který se po ťuknutí na brzdu a razantním přidání plynu mění v lehce ulítlý zadek a výstřel ze zatáčky. (podotýkám, že to je asi na třetí pokus, kdy jsem nechal mozek doma a navíc ten úsek jezdím denně jak v autě, tak na motorce – rozhodně nedoporučuji absolvovat podobné kousky s manželkou na sedadle spolujezdce…) Jsme ohromen a překvapen. Tohle je Forester? Tohle je polonáklaďáček do lesa..? Nebo jak to ti japončíci mysleli…? Prostě uvažování Subaru – jako Impreza. Nevypadá, ale je to strašná bestie. A navíc vám přibalí senzační jízdní vlastnosti. A teď pojďme postupně. Po usednutí za volant MOMO ( drží ho v ruce i Michael Schumacher ), který vám fantasticky padne do ruky se máte možnost rozhlédnout po útulné kabině, kde je vše po ruce. Palci obou rukou můžete ovládat rádio s CD a malíčkem tempomat. Volant je fakt sport. Kožená sedadla mají vyhřívání, které jsem zhusta využíval a navíc skvělé boční vedení. Jsou prostě také tak trošku sport. A ještě k tomu mají obě opěrky, jak v letadle. Elegantní stříbrný, středový panel s výsuvným držákem na nápoje vypadá velmi „draze“ stejně jako celá přístrojová deska, na které vše vidíte jasně a přehledně. Zejména otáčkoměr, tak na ten jsem koukal pořád. Pomalu do sedmi tisíc to furt strašně táhne! A teď se dostáváme k srdci celého stroje. Zážehový, 2,5 litrový čtyřválec s přeplňováním, dávající 210 koní. Ne to není závodní verse, to je prostě ďábelská kombinace „normálního“ auta a „dobrýho“ motoru. Zátah je neskutečný a nikdy nekončící. To se prostě musí zažít. Trojka zatahuje opravdu od 1500 otáček a i na tisícovce se nijak nedusí. Zkoušel jsem všechny možné režimy a motor mě nikdy nezklamal. Nejvíc mě ale dostala jízda z okruhu v Sosnové, kde jsem měl možnost se nechat svézt různými typy ostrých WRCéček, jako Fordem Vency Pecha nebo Octavií EVO 3 Jirky Wolfa, se kterým mimochodem jedu Pražský Rallysprtint. Naladěn stylem jízdy těchto borců jsem to „kalil“ po okreskách na Boleslav a pak na Prahu, které byly v sobotu odpoledne úplně prázdné, jako pravý Petter Solberg se svoji Imprezou! A došel jsem k názoru, že zprvu pekelná kombinace cestovního podvozku a závodního motoru, může být fakt zajímavá…. Totiž, když jsem to, k velké nelibosti majitele, napráskal na Barrandovským mostě žluté Octavii RS, došlo mi o co jde. Jedu jako slušnej táta v sobotu do lesa a cestou si to klidně rozdám s naštvanym majitelem šestiválcovýho AUDI TT. A radost je tu. Přitom jsem pořád ten „hodnej strejda“ s nějakým vínovym kombíkem… Milí přátelé Subaru…tedy vlastně ve skrytu duše – milí sportovci! Jestliže si chcete užít pocitu až „motocyklového“ zrychlení, nechat se obklopovat kůží, určovat směr navigací, vyhrabat se z bahna sousedova pozemku a řídit z interiéru řízeným automatickou klimatizací – pak je tento vůz dokonalá volba! Jo a to jsem vám vůbec nezmínil takové vychytávky jako že : při rozjezdu do kopečka vás po zařazení jedničky „drží“ brzda, pohled do nebe zajišťuje střešní okno velké jako….jako…jako celá střecha, dvoje schránky na brýle ve stropě, odkládací prostory ohraničené chytře síťkou, inteligentní audio systém s CD měničem na 6 CD…atd atd atd…. Hodně šťasných kilometrů a jezděte opatrně. Jak říkají už asi 100 let Angličané – SAFETY FIRST !!!